Lucie Jarkovská

Socioložka působící na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Zabývá se nerovnostmi ve vzdělávání a genderově citlivou výchovou. Je členkou Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu, kde propaguje nesexistické přístupy ve výchově ke zdravým partnerským vztahům a sexualitě. Poznatky ze své vědecké činnosti popularizuje jako publicistka v médiích a při lektorování kurzů pro vyučující. Je autorkou knihy Gender před tabulí, ve které odhaluje, co dětem o světě žen a mužů sděluje škola, i to, jak děti samy vnímají genderové role a vztahy.

Anotace: Během dvaceti minut se dozvíte, jak se postavit čelem k sexuální výchově u malých dětí, jakých se vyvarovat chyb a jak naložit s vlastním ostychem před zcela nestydatými dětmi. Probereme i to, že na některé věci a dotazy se prostě připravit nelze, a je třeba zhluboka dýchat a improvizovat.

Jak obstát při sexuální výchově (Stand up o tom, jak se lze (ne)dokonale připravit na všetečné dětské otázky týkající se lidské reprodukce)

Marie Oktábcová

Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity a absolvovala jsem další vzdělávání zaměřené na poradenství v sociální sféře, náhradní rodinnou péči apod. Věnuji se především problematice systému péče o ohrožené děti a její deinstitucionalizaci

Snažím se vyvracet  mýty o náhradní rodinné péči, které máme např. historicky zakořeněné. Například, že dětem v ústavech nic neschází. Zdůrazňuji naopak, že těmto dětem  chybí láskyplný a stabilní vztah s pečující osobou. Pracuji v Nadaci J&T a Hledáme rodiče o.p.s.

Sama mám 2 děti a žiji na vesnici.

Panel: Pěstounství na přechodnou dobu – šance na láskyplnou péči

Kristýna Pešáková

Pracuje v NESEHNUTÍ jako koordinátorka programu Ženská práva jsou lidská práva. Zabývá se sexismem v reklamách a genderově citlivým vzděláváním. Lektoruje workshopy o stereotypech, násilí, partnerských vztazích a diskriminaci na základě pohlaví na základních a středních školách. Spoluzakládala platformu Rodiče za genderově citlivé vzdělávání. Podílí se na vývoji materiálů pro školkové děti. Na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity absolvovala doktorské studium sociální práce a učila tam např. předmět Násilí páchané na ženách. Zajímá se také o téma násilí páchaného na mužích, ráda cestuje, potápí se a neskutečně obdivuje žraloky.
Téma: Nezávislé princezny a citliví princové

Lenka Cingrošová

Dokumentaristka, režisérka nyní pěstounka na přechodnou dobu. Institut pěstounské péče na přechodnou dobu je dle mého soudu nejlaskavější a nejcitilivější forma pomoci dětem, které se ocitnou v nouzi. Děti dostanou nejenom svou porci lásky a péče, ale také možnost navázat vztah. A to je dovednost, kterou budou potřebovat po celý svůj život a kterou nelze vybudovat jinak, než soužitím s pečující osobou nejlépe v rodinném prostředí.

Panel: Pěstounství na přechodnou dobu – šance na láskyplnou péči

Kristina Neubertová Zemánková

Jsem porodní asistentka, viceprezidentka Unie porodních asistentek, psycholožka a hlavně maminka tří dětí. Posledních osm let se věnuji péčíio ženy (zejména ty těhotné, rodící a kojící) a svou rodinu. V současné době jsem na rodičovské dovolené a to mě inspiruje k hlubšímu zamyšlení nad úskalími, které toto období přináší. V naší rodině jsme si už vyzkoušeli různé modely péče o děti, jedno období byl například na rodičovské dovolené i můj muž. Mé myšlenky nyní směřují k tomu, jak to udělat, aby se toto krásné a zároveň velmi náročné období dalo prožít s lehkostí a radostí. Jak jako matka či otec obstát ve světě a sama před sebou v době, kdy se rodiny rozbíjí, výkon je mnohdy na prvním místě, kdy různé výchovné styly diktují naprosto protichůdné postoje k dětem, kdy zapomínáme moudrost předků a stojíme před výzvami, které před nás klade pokrok. Jak žít pomalu a plně, jak neztratit sama sebe při naplňování potřeb dětí, jak najít místo pro své potřeby a slůvko NE. Kde čerpat sílu a jak si dovolit nepodávat výkony a nebýt dokonalá. Kde najít čas pro sebe, partnerství a jak skloubit rodinu a práci.

Téma: Porodem to nekončí: Jak nevyhořet na rodičovské „dovolené“

Táta parťák

Po narození dětí jsem si všiml, že se svoji snahou děti vychovávat dostávám s dětmi do konfliktů, které nedokáži řešit jinak, než z pozice moci. Zpočátku jsem žil v přesvědčení, že problém je v dětech, a měly by se ukáznit a podřídit mé rodičovské autoritě – stejně jako jsem to měl v dětství já. Pak jsem ale zjistil, že ten problém nejsou děti, ale je jím právě tohle moje očekávání směrem k dětem, založené na opakování mocenských rodičovských vzorců z mého dětství, které jsem nevědomky přijal jako vzor.  Od té doby se střídavými úspěchy a neúspěchy hledám způsoby

– jak se těchto vzorců zbavovat a nepředávat je dál
– jak být s dětmi v harmonii bez potřeby je ovládat a kontrolovat za současného udržení vlastních hranic
– jak s dětmi nalézat společné hranice a dosahovat společných řešení bez poražených

O těchto našich pokusech a hledání respektu k dětem píši blog s možná trošku nafoukaným názvem Táta Parťák Inspirací je mi kniha Vychováváme děti a rosteme s nimi od Naomi Aldort a kniha Výchova bez poražených od Thomase Gordona.  S dozráním syna do školního věku celá tato moje snaha získává další rozměr – jak zajistit dětem možnost se vzdělávat v respektujícím prostředí bez nucení a vnějších tlaků, což přirozeně naráží na hranice našeho vzdělávacího systému. V tomto směru je mi velkou inspirací Peter Gray se svojí knihou Svoboda Učení, a snaha české stejnojmenné iniciativy, která myšlenky Petera Graye o sebeřízeném vzdělávání uvádí v našem prostředí k životu, a seznamuje s nimi širokou veřejnost. Jsem moc rád, že mohu být součástí této iniciativy.

Panel: Co by měly umět naše děti? A proč? (panelová diskuze o vzdělávání)

Peter Chvojka

Působí jako pedagog na FF JU v Českých Budějovicích. Zabývá se hermeneutikou, tzn. teorií rozumění a interpretací uměleckého textu. Životem na venkovském statku, domácností bez televize a každodenním večerním vyprávěním příběhů čtyř potomkům ve věku 5-15 let polemizuje se zaběhlými hodnotami moderní společnosti. Svými autobiografickými a satirickými texty poukazuje na kontroverzní návyky českého školství a usiluje o zdynamizování veřejného dialogu.

Panel: Co by měly umět naše děti? A proč? (panelová diskuze o vzdělávání)

Bohumil Kartous

Publicista, analytik, editor kritického deníku Britské listy, řečník, moderátor, profesionální provokatér veřejné diskuse v oblasti vážných společenských otázek. Vedoucí komunikace analýzy v think tanku EDUin, autor každoročního Auditu vzdělávacího systému v ČR, jeden z autorů knihy 2036, která se dívá do budoucnosti nejen vzdělávání. Člen poradního sboru vzdělávacího projektu Heuréka, člen pracovní skupiny Vzdělávání v Jihomoravském kraji. Poradce v oblasti vzdělávání kandidátů do Senátu PČR.

Panel: Co by měly umět naše děti? A proč? (panelová diskuze o vzdělávání)

Lucie Harnošová

Jsem manželkou a spokojenou partnerkou, mámou, dcerou, sestrou, lektorkou, učitelkou, i žákyní. Mám mnoho rolí a nejvíce mne baví zkoumat samu sebe i lidi okolo sebe, když odlepíme všechny tyto nálepky. Velký smysl vidím ve své práci s maminkami a jejich dcerami, které vítáme v ženských kruzích a podporujeme je v procesu proměny z dívky v ženu. S respektem k cestám druhých lidí ráda propojuji, inspiruji a sdílím nadšeně vše, co mi osobně dlouhodobě funguje.

Panel: Jaké jsou moje cesty ke spokojenosti? (panelová diskuze o vlastním prostoru při rodičovství)

Apolena Rychlíková

Dokumentaristka, redaktorka webového deníku A2larm.cz a publicistka píšící pro Salon Práva a Český rozhlas. Dlouhodobě se orientuje na sociální a politická témata. Je držitelkou Novinářské ceny za rok 2017 v kategorii Nejlepší komentář. Natočila několik autorských i televizních filmů, je autorkou televizního cyklu Expremiéři. Za snímek Hranice práce, pojednávající skrz portrét a utajený výzkum novinářky Saši Uhlové o nízkopříjmových zaměstnáních v Čechách získala na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě 2017 cenu za Nejlepší český film a Cenu Diváků, společně se Sašou Uhlovou získaly za film cenu v kategorii Mimo kino na Cenách české filmové kritiky.

Panel: Jaké jsou moje cesty ke spokojenosti? (panelová diskuze o vlastním prostoru při rodičovství)

Jana Brzkovská

Psycholožka a psychoterapeutka v soukromé praxi. Poskytuje supervize pomáhajícím profesím a organizacím (Nový Prostor, Centrum pro dopravní výzkum, Armáda Spásy, Podané Ruce, Pečovatelská služba Brno, Vodící pes, Unie porodních asistentek).

Vede semináře pro studenty oboru Psychologie a Psychoterapeutických studií na Fakultě sociálních studií v Brně. Lektorka kurzů komunikace pro firmy, kurzů asertivity, krizové intervence a umění vést rozhovor pro zdravotníky a veřejnost.

Žije v Brně s mužem, synem, dcerou a štěnětem. Snaží se skloubit péči o děti, domácnost, psa, širší příbuzenstvo, koordinaci stavby slaměného domku, práci a nezapomínat přitom na rozvíjení partnerského vztahu a kontakt s přáteli. A na péči o sebe a své pestré a neustále se měnící zájmy a záliby – opravdu? Alespoň teoreticky to má zmáknuté.

Panel: Jaké jsou moje cesty ke spokojenosti? (panelová diskuze o vlastním prostoru při rodičovství)

 

Alice Mičunek

Půl roku jsem cestovala, dobrovolničila, poznávala novou kulturu, lidi, přírodu a především sama sebe v Indii. A krom toho jsem tam absolvovala lektorský kurz jógy v ášramu v indické Rišikéši, a v té době objevila knihu Cyklická žena od Mirandy Gray.

Tohle spojení mě vedlo k tomu, abych začala pracovat s Cyklickou jógou: jógou přizpůsobenou na míru proměňujícím se potřebám našeho ženského těla, která nám ovšem dává i příležitost prozkoumat také svou ženskou duši. Uvědomila jsem si, že není potřeba být dokonalá. A s mou novou rolí maminky se tohle uvědomění ještě více prohloubilo. S radostí teď předávám toto své poznání i ostatním ženám  a ve svém kurzu Cyklická jóga.

Panel: Jaké jsou moje cesty ke spokojenosti? (panelová diskuze o vlastním prostoru při rodičovství)

Alena a Jan Vávrovi

Mgr. Alena Vávrová

Psycholožka a psychoterapeutka se soukromou poradnou pro děti a rodiče v Praze, trenérka v Institutu pro výcvik v Gestalt terapii. Založila vzdělávací Institut dětského poradenství a terapie INDEPT s.r.o. V ČR a na Slovensku se stala propagátorkou práce s terapeutickým pískovištěm – tzv. Sandplaying. (www.detsky-psycholog.cz)

Mgr. Jan Vávra

Pracuje deset let v individuální terapeutické praxi, kde se mimo jiné zabývá prací s vnitřním dítětem a vlivem raného dětství na psychické a psychosomatické problémy, založil Gordon Institut s.r.o., který se zabývá vzděláváním rodičů a učitelů na základě principů Výchovy bez poražených a Školy bez poražených podle Thomase Gordona. (www.rodicovstvijakocesta.cz)

Rádi bychom se naším příspěvkem podívali více do reality rodičovství a pocitů viny rodičů, které vznikají, když se jim nedaří chovat se v souladu se svými ideály. Vysledovali jsme, že pocity viny, stud a lítost jsou častými překážkami na cestě jakéhokoli učení a růstu, tak i ve vztahu k vlastním dětem. Jaký tedy zaujmout vztah k ideálům, technikám, hodnotám i automatizmům, aby se nestaly nástrojem trestání či obviňování sebe i druhých a přispívaly spíše k poznání sebe sama, kvalitě vztahů a vzájemné lásce s blízkými? Těšíme se na vás.

Jaroslav Dušek

Kosmický mudrlant, improvizující génius, nadšený hudebník – perkusista, nezaškatulkovatelný zpěvák, originální tanečník, filmový herec, scénárista, režisér a pedagog, mim, postpopulární, televizní bavič, mistr převleků a masek, slovní ekvilibrista, moderátor, polyhistor a bosonohý fešák.

Téma: Právo na nedokonalost

Ilustrace květinyIlustrace květinyIlustrace květiny